psí Romeo a Julie

16. ledna 2010 v 19:36 | anie |  básně
Psí Romeo a Julie

Nedaleko od Sedlice
chata malá převelice
V ní manželé krve naší.
Poblíž rybník slunce zháší.
Dvorek thújí lemovaný,
božské ticho na vše strany,
v rohu dvorku dvě lavice,
také stolek, co chtít více?
Vše to střeží správný kluk:
Mopsík, vlastním jménem Pug.
Ulinka- naše psí slečna-
jak ho zřela, láska věčná
propukla hned v její duši
až jí zčervenali uši.
Galantní Pug- velmi něžně-
dvořil se jí jako kněžně
Protože se umí chovat,
začal ji hned pusinkovat.
Potom dováděli spolu
p o schodech nahoru, dolů
Ulinka, jak diblík malý
s Pugem na honěnou hráli
Opravdu to krásné bylo,
až to oba unavilo.
Pak, po dlouhém honění.
Oba padli do snění
Návštěvy čas ale přec,
musel skončit nakonec.
A tak malá Ulinka
náhle smutná, malinká.
U srdíčka nemá lehce-
s Pugem rozloučit se nechce.
V zatáčce, když auto mizí,
její očka plná slzí
stále otáčí se zpátky:
"Pugu, proč je čas tak krátký?
Sotva my dva poznali se,
musíme už rozloučit se."
" Ó, ty malé pejsčí dítě,
Ještě mockrát ošidí tě
života běh. Nesmíš vzlykat,
naopak si musíš zvykat,
že štěstí trvá jen chvíli
i u lidí, pejsku milý."
Vzkazuje ti přítel Pug:
"Ulinko, mně nejsi fuk.
Jistě sejdeme se zase,
možná, že už v krátkém čase.
Bude se mi zdát o tobě
ve dne, v noci, v každé době.
Vždyť jsme jako naši páni,
jednoho krásného vyznání
že svět pejsků i svět lidí
Společným se heslem řídí,
aby bylo méně bolu
MILUJME SE VŠICHNI SPOLU!"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama